Závislost na politickém a náboženském extremismu

Extremismus

Do dnešní doby se nepodařilo extremismus popsat obecně přijímanou formulí. Nejde totiž o pojem právní, který je nutné jednoznačně vymezit, ale o pojem politologický. Ministerstvo vnitra (MV) zahrnuje pod pojem extremismus aktivity s ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Nelze jej podle zprávy MV o problematice na území ČR v roce 2003 zaměňovat s termíny teroristický či kriminální apod. Obvykle bývá tento pojem chápán jako hanlivý, opovrženíhodný. Pojmem extremismus bývají označovány takové ideologické skupiny lidí, jejichž ideje, hodnoty, metody a jednání jsou vnímány jako neoprávněné.

Extremismus je termín, kterým bývají označovány, ideologie či skupiny nebo konkrétní jednání mimo hlavní (střední) proud společnosti, kterým je připisováno porušování či neuznávání základních etických, právních a jiných důležitých společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivované zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí.

Do souvislosti s termínem extremismus bývají dávány například radikalismus, fanatismus, fundamentalismus, terorismus, některé, většinovou společností nesdílené formy nacionalismu, fašismu, xenofobie a rasismu.

Někteří politologové smysluplnost pojmu extremismus zpochybňují a tvrdí, že tento pojem vede k přílišným zjednodušením. Jednotliví politici, ale i představitelé státních orgánů a např. redaktoři mediálních prostředků, označují nálepkou "extremismus" a "extrémní" zcela odlišné jevy, obsah slova odlišně interpretují a užívají v odlišných souvislostech a v závislosti nejen na osobních subjektivních názorech a postojích, ale i v závislosti na kulturním, náboženském, politickém prostředí, a to v reálném čase a v daném prostoru.

 

Druhy extremismu

Extremismus bývá dělen například na politický, náboženský a národnostní. Doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš z FSS MU, odborník na extremismus a politické násilí v ČR popisuje různé formy politického extremismu následovně:

  • pravicový politický extremismus útočí proti demokracii tím, že usiluje o institucionalizaci nerovnosti, hlavně na základě etnického, rasového či společenského původu, pravicový extremismus v ČR se dá rozdělit na neonacismus a extremistický nacionalismus, jež může být vázán na autoritářský konzervatismus. K tématům pravicového extremismistického hnutí patří romofobie, antisemitismus, islamofobie, antiimigrantské postoje, antikomunismus a odpor proti levici a také samozřejmě homofobie;
  • levicový politický extremismus útočí na demokracii tím, že absolutizuje rovnost na úkor individuální svobody;
  • náboženský extremismus útočí na demokracii úsilím o vytvoření teokracie či poškozování lidských práv ve jménu náboženství; např. sekty

SEKTY

Skupiny s totalitními nároky vůči svým členům vyznávající náboženskou ideologii, kterou příslušníci určité větší náboženské skupiny s delší tradicí považují za odpadlickou, případně kacířskou. Není však vyloučeno, že se sekta postupně změní v náboženskou organizaci hlavního proudu. Sekty se běžně dělí podle toho, zda jejich učení vychází z tradic křesťanských, východních nebo okultních. Bývají ovládány autoritářskou osobností, která má uvnitř sekty absolutní moc. Jsou nesnášenlivé vůči „mateřskému učení“ i vůči jiným církvím. U členů se vyžaduje absolutní poslušnost a jakékoli projevy neposlušnosti či neloajality jsou trestány. Sekta svým členům naplňuje potřebu společenského přijetí, potřebu pevného řádu a autority, potřebu duchovního směřování. Na druhé straně sekta člověka manipuluje a deprivuje, zbavuje ho vlastní totožnosti. Vyčlenění ze sekty bývá doprovázeno ztrátou orientace podobnou té, jakou zažívá člověk propuštěný z vězení. Člen je buď vyloučen, nebo odejde z vlastního rozhodnutí, nebo je mu poskytnuta pomoc formou výstupového poradenství. To může probíhat formou skryté intervence, poskytovatel, služba se pak pokouší o rekonstrukci klientovy původní totožnosti.

Příčiny extremismu

Extremismus je zpravidla vnímám jako mnohovrstevný fenomén, který je vyvolán mnoha příčinami sociálního, ekonomického, ideologického, náboženského, etnického a ekologického charakteru nebo kombinací těchto příčin. Hlavní prevencí extremismu je předcházení vzniku těchto společensky složitých situací.

 

Zajímavé odkazy k tématu:

 

Použité zdroje