Onemocnění HIV/AIDS a dalšími nemocemi šířícími se krevní cestou


SVČ doplňuje informace o sexuální výchově, včetně prevence škodlivého sexuálního chování.

 

Sexuální zdraví

Světová zdravotnická organizace WHO definuje sexuální zdraví jako „stav fyzické, emoční, duševní a sociální pohody související se sexualitou; nejedná se tedy o pouhou nepřítomnost nemoci, dysfunkce či slabosti. Sexuální zdraví vyžaduje pozitivní a respektující přístup k sexualitě a sexuálním vztahům a zároveň prožívání příjemných a bezpečných sexuálních zážitků, bez nátlaků, diskriminace či násilí. Aby sexuální zdraví bylo získáno a zachováno, musí být respektována, ochraňována a naplňována sexuální práva všech osob.“

 

Škola a sexuální výchova

Přestože je sexuální výchova výsadou rodičů, je zároveň zahrnuta ve školních osnovách. Texty v učebnicích bývají doplněny nejrůznějšími informacemi o sexualitě z jiných zdrojů. Samozřejmě záleží také na vůli vyučujících a školských zařízení, jak pojmou tuto problematiku.

 

Právo na sexuální výchovu

Podle mezinárodní úmluvy o právech dítěte z roku 1989 převažuje zájem dítěte nad jakoukoli činností státu, dítě má právo na informace všeho druhu, právo na vzdělání a ukládá státům výchovu k plánovanému rodičovství. Z toho vyplývá nutnost zajistit dětem sexuální výchovu, která u nás není jako samostatný předmět, ale je zahrnuta v několika jiných. Ve státech, kde je tento předmět samostatně vyučován, mají od počátku problémy s nesouhlasem ze strany některých rodičů, především z náboženských důvodů,nebo pod heslem přednostních práv řídit výchovu svých dětí. Práva dětí jsou ale právům rodičů nadřazena.

Cílem sexuální výchovy by měla být ochrana mladých lidí, protože hlavní příčina nežádoucích těhotenství je neznalost ohledně sexu. V některých rodinách totiž děti nedostanou žádné informace, i když se situace u nás zlepšuje, a proto jsou odkázány na informace odjinud. V tom lepším případě ze školy. Právě větší informovanosti se přičítá velký pokles potratů v 90. letech u nás. Mimo jiné by mělo být součástí sexuální výchovy – výchova k bezpečnému a oboustranně chtěnému sexuálnímu chování, které je všem zúčastněným příjemné a je vždy DOBROVOLNÉ. To znamená bez jakéhokoli nátlaku. Ochrana před nechtěným otěhotněním a pohlavními chorobami by měla být záležitostí, všech zúčastněných sexuálních partnerů, nejen pouze žen. Jediná nejvíce bezpečná, ne však stoprocentní ochrana před nechtěných těhotenstvím a zároveň pohlavními chorobami, je pouze kondom, nikoli přerušovaná soulož, ani hormonální antikoncepce. Anální či orální sex je pro přenos pohlavních chorob taktéž rizikový.

 

Pohlavní nemoci

Sexuální výchova se v posledním období zaměřovala častěji na prevenci HIV a onemocnění AIDS, existují však i jiná pohlavně přenosná onemocnění, která mohou organismus a reprodukční (rozmnožovací) zdraví člověka trvale poškodit. Proto bychom se měli věnovat sexuální výchově i dalších pohlavně přenosných onemocnění, jejíchž výskyt je častější a roste.

 

Prevence pohlavních chorob

  • osvěta v celé populaci a šíření informací v bezpečném sexu
  • vyhledávání a zajištění infikovaných bezpříznakových osob a osob s příznaky, které však nejspíše samy nevyhledají lékařskou pomoc
  • účinná diagnostika a léčba infikovaných osob
  • léčba a osvěta sexuálních partnerů osob nakažených pohlavní nemocí

Neléčené pohlavní nemoci a jejich komplikace mohou způsobit poruchy plodnosti, ovlivnit průběh těhotenství (potraty, předčasné porody), ale mohou se přenášet i na plod (poškození dítěte s trvalými následky). Nejspolehlivějším způsobem prevence je dlouhodobý vztah s jedním neinfikovaným partnerem. Prevencí před většinou pohlavních nemocí je především použití kondomů.

 

Pohlavně přenosné choroby

Pohlavně přenosná onemocnění se šíří téměř výhradně pohlavním stykem. Patří k chorobám, které vykazují zejména v poslední době nárůst počtu onemocnění. Představují velký zdravotní problém, především mezi mládeží a mladými dospělými vstupujícími do sexuálního života. Průběh těchto onemocnění je často bezpříznakový, což má vliv na jejich další šíření. Proto představují větší riziko přenosu na sexuální partnery. Pohlavně přenosná onemocnění mohou být vyvolána různými mikroorganismy, mají odlišnou inkubační dobu a každé z těchto onemocnění vyžaduje specifickou léčbu.

Klasických pohlavně přenosných nemocí je pět:

  • kapavka
  • příjice (syfilis)
  • měkký vřed
  • venerický lymfogranulom
  • ingvinální granulom

V našich podmínkách se setkáváme zejména se dvěma – s kapavkou a syfilidou. Těchto 5 pohlavně přenosných chorob stejně jako AIDS a virová žloutenka (hepatitida) typu B, C podléhají povinnému hlášení, evidenci, sledování osob podezřelých z nákazy nebo pacientů po léčbě a epidemiologickému pátrání po zdroji či kontaktu infekce. Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada dalších mikroorganismů, např. kvasinky, parazité (trichomonády), bakterie a další.

 

HIV/ AIDS

HIV je virus lidského imunodeficitu. Pomalu ničí obranný – imunitní systém člověka, který je životně důležitým obranným systémem proti nemocem. Viru to může trvat i několik let, než zničí imunitní systém natolik, že člověk onemocní. Do té doby se člověk může cítit zcela zdráv a ani nemusí vědět, že je virem nakažen. Nepozná to na něm ani jeho okolí. I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je „HIV pozitivní“.

K projevům onemocnění AIDS dojde až při takovém porušení imunitního systému, kdy nemocný jedinec se není schopen bránit proti mikroorganizmům, které se vyskytují zcela běžně a pro zdravého člověka jsou neškodné. Avšak u člověka, jehož imunitní systém je v důsledku infekce virem HIV velmi poškozen, mohou vyvolat závažné onemocnění, které se označuje AIDS.

Podle dosavadních dostupných vědeckých výzkumů, u naprosté většiny lidí nakažených virem HIV nakonec dojde k rozvoji AIDS. Doba, za jakou k rozvoji AIDS dojde, se případ od případu liší. Jak brzy nebo pozdě dojde k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl - vyrovnávání se se stresovými situacemi a výživové návyky. Zásadní úlohu v rozvoji infekce HIV však hraje včasná a účinná léčba.

Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečnějšího sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe.

V ČR je průměrně ročně nově registrováno 50 - 60 osob nakažených virem HIV. Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi pět až desetkrát větší.

Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60°C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne.

Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách:

  • zejména v krvi
  • spermatu
  • poševním sekretu
  • mateřském mléku

Aby došlo k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce.

 

Jak se virus HIV přenáší z jedné osoby na druhou?

 

Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV:

1. Nechráněným pohlavním stykem

Jde o nejčastější, vysoce rizikovou cestu přenosu. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže.

Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ).

Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi.

Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů.

Riziko stoupá s rostoucím počtem partnerů, protože se zvyšuje pravděpodobnost, že se setkáte s někým, kdo je infikován virem HIV.

Některé sexuální praktiky s sebou nesou vyšší riziko přenosu infekce. K nim patří:

  • nechráněný anální styk
  • nechráněný vaginální styk  

Bezpečnější pohlavní styk je jakýkoli styk, při kterém sperma, poševní sekret nebo krev neproniknou na sliznici nebo pokožku partnera.  

Bezpečnější pohlavní styk je

  • s použitím kondomů
  • „negenitální pohlavní styk“, např. masáže, necking (vzájemné mazlení a erotické dotyky od hlavy do pasu), petting (erotické praktiky bez soulože, mazlení)  

Nezapomeňte!!

  • kondomy nikdy nepoužívejte opakovaně
  • zkontrolujte datum použitelnosti (exspirace) na obalu
  • dbejte, aby se nepoškodily teplem, světlem nebo vlhkem
  • kondom vyjímejte z obalu opatrně, bez použití ostrých předmětů
  • před nasazením vytlačte z  „výčnělku“ na jeho horní části veškerý vzduch
  • ke zvlhčení nepoužívejte lubrikanty s olejem, máslo nebo jiné tuky, ale speciální lubrikační prostředky, jinak může dojít k omezení funkčnosti kondomu
  • po použití kondom zabalte do papíru a dejte do odpadků, nikdy jej nevhazujte do WC  

Kondomy, pokud se správně používají, mohou omezit riziko infekce HIV a přenos dalších sexuálně přenosných nemocí.

 

2. Krevní cestou

  • podáním infikované krve nebo krevních přípravků - v současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen.V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.).
  • při injekčním užívání drog - sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.

Pokud se náhodně poraníte o použitou injekční jehlu, je třeba bezprostředně vyhledat lékařské ošetření!

 

3. Z matky na dítě

Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci (umělé přerušení těhotenství, umělý potrat).

Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence. Dle současně platné legislativy lze provést test na HIV u gravidní ženy i bez souhlasu, a to s ohledem na zájem nenarozeného dítěte (viz zákon 258/2000 Sb., §71). HIV pozitivním matkám se v rozvinutých zemích nedoporučuje kojení.

 

Virus HIV se nepřenáší

  • Při běžném společenském styku

Při každodenním kontaktu, ať už pracovním nebo společenském ,neexistuje žádné riziko přenosu viru HIV. Například podáním ruky, dotykem, společenským obejmutím, společenským polibkem nebo kontaktem se slzami používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti.

  • Společným užíváním nádobí (prostřednictvím jídla, jídelních příborů a nádobí)

Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy.

  • Polibkem, kašlem, kýcháním

Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán.

Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv. „hluboké“ neboli „francouzské“ líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech.

  • Objímáním

Existují sexuální praktiky (např. tzv. petting), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení.

  • V sauně, v bazénu, na plovárně, na toaletách, ručníky

Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám.

  • Hmyzem, zvířaty

Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.

 

Testování na HIV

Test na HIV určí, zda jsou či nejsou v krvi přítomny protilátky proti viru HIV a nebo antigeny viru HIV. Test spočívá v odběru krve ze žíly a v laboratorním vyšetření vzorku na přítomnost protilátek a virových antigenů.

Přibližně po 2-3 měsících od nákazy virem HIV ho lze laboratorně prokázat v krvi. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením prokazatelná – hovoříme o tzv. „imunologickém okénku“. V tomto období je ovšem infikovaná osoba nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním styku, při sdílení injekčních jehel, při sdílení zubního kartáčku, žiletek apod.

Negativní výsledek znamená, že v krvi nebyly nalezeny protilátky proti viru HIV ani antigeny viru HIV. Negativní výsledek však neznamená, že se v budoucnu není možné HIV virem nakazit, anebo že v době mezi odběrem krve a sdělením výsledku nemohlo dojít k nákaze. Negativní výsledek může být také tehdy, je-li test proveden velmi brzy, t.j. do 3 měsíců po nákaze.

Pozitivní výsledek znamená, že v krvi byly nalezeny protilátky proti viru HIV nebo virové antigeny a je důkazem, že tedy došlo k infekci virem HIV. Osoba HIV pozitivní zůstane již pozitivní po celý zbytek života. HIV pozitivita ještě nemusí znamenat onemocnění AIDS. AIDS může diagnostikovat až příslušný lékař na základě klinického obrazu.

 

Kdy je potřeba vyhledat poradnu HIV/AIDS?

Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k návštěvě poradny HIV/AIDS, ev. k žádosti o provedení testu na HIV patří:

  1. Trvalé rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit.
  2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém chování. Po tuto dobu je potřeba se chovat bezpečně.
  3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před testem chovali bezpečně.

 

Kde je možné se testovat?

  • Test na HIV může provést ošetřující lékař nebo poradny zdravotních ústavů.
  • Informace Vám dále poskytne kterákoliv krajská hygienická stanice nebo zdravotní ústav

Ve Zlínském kraji se můžete obrátit na Krajskou  hygienickou  stanici ve Zlíně a její územní pracoviště:

  • pracoviště Zlín:  tel.č. 577  006 741
  • územní pracoviště Kroměříž: tel. č. 573 504 125
  • územní pracoviště Uherské Hradiště: tel. č. 572 551 380
  • územní pracoviště Vsetín: tel. č. 571 498 048

 

Další pohlavně přenosné choroby


V našich podmínkách se setkáváme zejména se dvěma – s kapavkou a syfilidou. Těchto 5 pohlavně přenosných chorob stejně jako AIDS a virová žloutenka (hepatitida) typu B, C podléhají povinnému hlášení, evidenci, sledování osob podezřelých z nákazy nebo pacientů po léčbě a epidemiologickému pátrání po zdroji či kontaktu infekce.Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada dalších mikroorganismů, např. kvasinky, parazité (trichomonády), bakterie a další.

Kapavka (gonorrhoea)

Postihuje především močové a pohlavní orgány (močovou trubici, sliznici konečníku, děložního čípku). Odtud se může šířit do děložní dutiny a vejcovodů. U mužů se projevuje pálením při močení a zelenožlutým výtokem z močové trubice. Onemocnění u žen má méně příznaků než u mužů a nemusí být výrazně vyjádřeny. Většinou jsou to bolesti v podbřišku a hnisavý výtok z pochvy. V chronické fázi onemocnění ženy udávají jen nepravidelné močové obtíže (pálení) a hlenovitý výtok. Nutná je léčba antibiotiky. Pokud není žena včas a dostatečně přeléčena, je riziko poškození zejména vejcovodů a následná neplodnost.

Příjice (lues, syfilis)

Gynekolog se může ve své praxi setkat s klinickými projevy na zevních rodidlech, v pochvě nebo na děložním čípku. Projevuje se u obou pohlaví v místě vstupu červenou skvrnkou až vředem. Jeho velikost je do 1 cm. Bývají zduřeny i uzliny v tříslech. Toto stadium je vysoce infekční. Pokud není nemoc léčena, objeví se asi za 2 měsíce vyrážka na celém těle, na zevních rodidlech a v ústní dutině se objevují ploché puchýřky. Současně je doprovází zvýšená teplota, bolest hlavy, kloubů, únava další. Po pěti až deseti letech neléčení dochází k postižení centrálního nervového systému, srdce, cév a kostí. Včasnou diagnostikou a léčbou se dá těmto závažným komplikacím zabránit.

 

Víte, že pohlavně přenosné jsou i tyto nemoci?

Chlamydiové infekce u ženy způsobují záněty děložního hrdla (hojný výtok, tupá bolest za sponou a v kříži). Méně se šíří na dělohu a vejcovody s rizikem následné neplodnosti. U mužů bývá pálení a bolesti při močení. Problém je, že infekce někdy probíhá bezpříznakově a muž se stává trvalým zdrojem infekce pro všechny sexuální partnerky. Léčba je antibiotická.

Virová kondylomata jsou bradavičnaté, obvykle nebolestivé výrůstky v oblasti zevních rodidel a pochvy. Léčba spočívá v jejich odstranění v krátké narkóze.

Opar pohlavních orgánů jsou „herpetické“ puchýřky v řadě, jejichž výsev je doprovázen bolestí, pálením, řezáním nebo svěděním. Během několika dnů puchýřky prasknou a z nich se vytvoří drobné vřídky. Léčí se pomocí zevního krému, protivirových léků v tabletách a léky proti bolesti.

Mezi další pohlavně přenosné nemoci patří samozřejmě i HIV/AIDS nebo virová žloutenka typu B a C. Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada dalších mikroorganismů, např. kvasinky, parazité (trichomonády), bakterie a další.

 

Zajímavé odkazy k tématu:

Použité zdroje