Poruchy příjmu potravy (PPP)

O poruše příjmu potravy hovoříme tehdy, když člověk používá jídlo k řešení svých emocionálních problémů. V obtížné situaci se snaží ulevit svým pocitům pomocí jídla. Pro člověka, trpícího PPP přestává jídlo být jednou ze součástí jeho života, ale stává se pro něj peklem. Někteří lidé, trpící poruchou příjmu potravy konzumují obrovská množství jídla, i když právě nemají hlad. Tomuto chování říkáme záchvatovité (nutkavé) přejídání, které je často zaviněné stresem.

 

Dalším typem poruch příjmu potravy jsou záchvaty přejídání, při kterých člověk během velmi krátké doby sní velké množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit pročišťováním pomocí zvracení nebo projímadel. Tomu se říká mentální bulimie. Často se může stát že se tyto nemoci střídají:

např. přejezení ⇒ zvracení ⇒ hladovka ⇒ přejezení.

Lidé často popisují PPP jako bludný kruh nebo kolotoč. U poruch příjmu potravy jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem, sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla.

 

PPP je nemoc

Jde o psychická onemocnění. To znamená, že chování spojené s např. anorexií či bulimií není od určitého stádia nemocný člověk schopen ovládat a tedy se i sám bez pomoci druhých nemoci zbavit. Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky (především u anorexie), nesoustředěností a náladovostí. Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava.

 

Věkové hranice

Poruchami příjmu potravy může trpět opravdu každý mladí i staří, ženy i muži, bohatí i chudí. Dokonce i věkové hranice začátku onemocnění jsou velice rozmanité. PPP nejčastěji trpí dívky v období puberty, ale vyskytují se i případy, kdy onemocní lidé ve 40-ti letech. Lidé kteří jsou perfekcionisté často nemoci propadnou ve snaze být dokonalí.

 

Délka nemoci

Tato onemocnění můžou být velice rozmanité, u každého se projevují trochu jinak. PPP je dlouhá nemoc může trvat rok, ale taky deset let nebo celý život. Lidé trpící PPP mají většinou období, kdy jsou skoro úplně vyléčení, ale potom stačí nějaká drobnost a nemoc je zpátky. Jen polovina se vyléčí úplně. S druhou polovinou nemocných se tato nemoc táhne po celý život.

 

Příčiny

Příčiny PPP nejsou přesně stanoveny, odborníkům se zatím nepodařilo zjistit přesné důvody. Nejčastějším spouštěcím faktorem je nespokojenost s vlastním tělem v období dospívání a ze všech směrů působící mýtus ideálu krásy, ať už ze strany kosmetického průmyslu, médií, reklamy, filmů, televizních pořadů, dětských pohádek (obzvlášť kreslených). Také tlak z okolí (dospívajícího) člověka, které komentuje a poukazuje na potřebu vypadat dle současného ideálu krásy. Mýtus ideálu krásy a jeho všudypřítomný tlak se týká všech nezávisle na věku či pohlaví.

 

Rizika

PPP ovšem nepostihují jen psychiku. Nemocní jsou na tom obvykle velice špatně i po fyzické stránce. Lidé trpící PPP často považují nemoc za závažnou a zrádnou právě proto, že postihuje jak tělo tak duši.

Psychické problémy: deprese, výčitky, podrážděnost, nesoustředěnost, závratě, nízký tlak, strach z tloustnutí, uzavření do sebe, ztráta zájmu o okolí, únava, selhání srdce aj.

Fyzické problémy: narušený metabolismus, problémy žaludku a střev, řídnutí kostí, zvýšená kazivost zubů, ztráta menstruace a pozdější problémy s plodností, snadný vznik modřin suchá, praskající kůže, poruchy paměti dehydratace, aj. U mentální bulimie a záchvatovitého přejídaní se vyskytují problémy s nadváhou až obezitou. Tyto projevy nejsou dané, nemusí nastat u všech případů!

Poruchy příjmu potravy jsou zdraví velmi nebezpečné, nejsou-li léčeny, mohou nakonec způsobit metabolický rozvrat a smrt. Při podezření na anorexii či bulimii doporučujeme konzultaci s lékařem, u dětí a dospívajících bývá první volbou obvodní lékař.

 

Mentální anorexie

Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14 -18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).

Vyznačuje se:

  1. Odmítáním udržovat svou tělesnou hmotnost na či nad minimální váhou vzhledem k věku a výšce, BMI (Body Mass Index) klesne pod 17,5. Nízkou hmotnost si nemocný způsobuje sám - odmítáním jídla, cvičením, zvracením či užíváním projímadel.
  2. Intenzivním strachem z přírůstku hmotnosti navzdory podváze.
  3. Popíráním tělesné podváhy, narušené vnímání svého těla - navzdory podváze si připadá nemocný normální či tlustý.
  4. Tělesná hmotnost či stavba těla má nepatřičný vliv na sebevědomí.
  5. U dívek a žen ve fertilním (plodném) věku výskyt amenorhei - nepřítomnost nejméně tří po sobě jdoucích menstruačních cyklů.
  6. Časté sledování své hmotnosti na váze

Body Mass index: BMI (body mass index) je odhad tělesné hmotnosti, uznávaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Vychází se z poměru hmotnosti a druhé mocniny výšky.

 

Mentální bulimie

Nemoc postihuje především dívky a ženy ve věku dospívání, vyznačuje se následujícími body:

  1. Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání.
  2. Snaha zmírnit vliv jídla (kalorií) na váhu zvracením, přechodnými hladovkami, projímadly, drastické diety, přehnané cvičení.

 

Záchvatovité přejídání

Nemoc postihuje obě pohlaví a může se rozvinout od dospívání v podstatě v jakémkoliv věku. Častou příčinou bývá nevyvážené stravování, které může být způsobeno také různými redukčními dietami. Častým důsledkem pak bývá přibírání na váze, deprese, nespokojenost se sebou. Porucha se vyznačuje následujícími body:

  1. Nevyvážené stravování - značné omezování se v jídle (i hladovění) či jednostranný jídelníček se střídá s neodolatelnou, nutkavou touhou se přejíst. Takové stavy nejsou výjimečné, naopak se s jistou pravidelností opakují.
  2. Po „záchvatu" konzumace potravy přichází fyzicky nepříjemné pocity z přejedení, obvykle ale nedochází ke zvracení.
  3. S nárůstem hmotnosti roste i nespokojenost se sebou a snaha se nejrůznějším způsobem omezovat v jídle.
  4. Porucha se častěji rozvíjí jako reakce na stres, citové strádání či depresivní nálady.

Jedna z forem záchvatovitého přejídání je noční přejídání. Lidé trpící tímto syndromem během dopoledne a počátkem odpoledne chuť k jídlu nemají. Jak se však den nachyluje, stále častěji sahají po něčem menším k snědku. V noci „vášeň" vrcholí a oni se probouzejí hlady. Noční přepadání ledničky pak často bývá příčinou toho, že nemocný trpí nadváhou.

Dvě studie, které porovnávaly takto postižené jedince se zdravými lidmi s nadváhou, došly k zajímavým závěrům. Celkové množství kalorií, jež přijali lidé z obou skupin, bylo prakticky stejné. Rozdíl byl v čase, kdy jedli. Noční labužníci mezi osmou večerní a šestou hodinou ranní snědli více než polovinu své denní dávky energie, zatímco druhá kontrolní skupina jen asi 15%. Noční jedlíci se častěji budili ze spánku a v polovině případů si dopřávali svačinku.

Studie také zjistila, že lidé trpící syndromem noční konzumace mají nižší hladinu melatoninu a leptinu, než je obvyklé. Melatonin pomáhá lidem usnout a spát, zatímco leptin potlačuje chuť k jídlu. Vzhledem k nerovnováze hladiny těchto hormonů tak mají nemocní chuť k jídlu, i když jejich tělo energii nepotřebuje.

 

Zajímavé odkazy k tématu