Šikana, násilí

Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování a pronásledování.

Šikanování je záměrné a nevyprovokované užití síly jedincem (dítětem/dospívajícím) nebo skupinou (dětí/dospívajících). Šikanující chování se mohou často opakovat a pro šikanované dítě(dospívajícího) je obtížné až nemožné, aby se samo ubránilo.

Projevy šikany:

• říkání ošklivých a nepříjemných věcí
• opakované posměšky
• ošklivé poznámky o rodině
• bití
• kopání
• tahání za vlasy nebo oděv
• vyhrožování, okrádání
• vydírání
• zamykání jiného dítěte/dospívajícího v místnosti
• rozšiřování pomluv a podobně
• sexuální obtěžování, zneužívání šikanování skrze elektronickou šikanu – kyberšikanu (útoky pomocí emailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů (videí, textů, fotek) na internetové stránky
• nepřímá šikana – šikanující se třeba chová tak, jako by druhý člověk neexistoval
• násilné a manipulativní příkazy
• nebo jakákoli kombinace výše uvedených projevů

Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech může nabýt i rysy organizovaného zločinu. Šikana je velmi nebezpečná. Důsledkem dlouhodobé šikany může být i nezvratné poškození zdraví člověka, a to jak duševního tak tělesného, případně i smrt. Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad má ale pochopitelně na oběť.

Co není šikana?

Jako šikanování obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů. Šikanou není ani tzv. vyprovokované násilí, kdy menší, slabší děti/dospívající druhé nepříjemně provokují, doráží na ně slovně i fyzicky, až dojde k více méně odpovídajícímu trestu. Co tedy na první pohled vypadá jako šikana, může být pouze odveta.

Kde se můžeme setkat se šikanou?

Se šikanou se můžeme setkat nejen ve škole a v školských zařízeních, na hřišti, v zájmových kroužcích, sportovním klubu, armádě, ve vězení, v rodině (zaměřena na neoblíbené dítě, rodiče), ale mohou se se šikanou setkat i dospělí lidé v zaměstnání. Šikanující chce získat moc a převahu nad ostatními a zároveň skrýt své vlastní obavy a nejistoty.

Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do (nejen) třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy, volnočasového zařízení. Všechny školy a školská zařízení mají povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy, či volnočasového zařízení akceptováno. Samotní pedagogičtí pracovníci nesmí svým jednáním vůči některým žákům a chováním vůči nim podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování těchto žáků jejich spolužáky.

Kdo se může stát šikanujícím?

Existuje nebezpečí, že se tlaku šikany poddá i docela obyčejný člověk. Svou roli tu hrají i velmi silné davové fenomény, podle výzkumů také vliv médií, přemíra násilí v nich, které v člověku posiluje jeho slabá místa a může jej vyprovokovat k napodobování. Nelze opomenout ani vliv společnosti, ve které se uplatňují hodnoty zaměřené na prosazení se, na agresivitu, ve které je hodnota lásky a soucitu znehodnocována. Aktéry šikany se často stávají starší nebo silnější, kteří se cítí být v přesile. Pro aktéry šikany, respektive agresory je charakteristické, že jsou extrémně egoističtí a sebestřední, nejsou schopni vidět utrpení druhého, mají pocit, že to všechno je zábava. "Strach v očích oběti, to, že ji mají ve své moci, je pro ně vzrušující. Je to slast, kterou potřebují opakovat a postupně i zvyšovat. Je to podobné jako s drogovou závislostí“ říká psychoterapeut a etoped Dr. Michal Kolář. Jde o závažnou agresivní poruchu chování, při které do­chá­zí k po­­rušování sociálních norem spojené s násilným omezováním základních lid­­ských práv. Toto agresivní jednání můžeme vysvětlit jako prostředek k us­po­ko­jení nějaké po­třeby (např. sebeprosazení, získání ně­čeho žá­dou­cího) a v jejíž cestě stojí nějaké překážky.

Kdo se může stát obětí šikany?

Víceméně každý, kdo se někdy něčím odlišuje, což se stává asi každému z nás. Nejčastější obětí šikany jsou příslušníci menšin, u nás třeba romské, nebo děti/dospívající čímkoli odlišné od očekávaného průměru. Většina dětí nepřizná, obvykle ze strachu, učitelům ani rodičům, že jsou obětí šikany. Šikana velmi poškozuje – duševně, a často i tělesně. Oběti se cítí bezmocné. Šikanující bývají starší, silnější nebo jsou v přesile. Oběti šikany dříve nebo později začnou hledat vinu v sobě – záminka šikanování se najde kdykoli. Může jím být tloušťka, brýle, výška postavy, druh šatů, barva vlasů, jakákoli odlišnost, dokonce i přednost či talent. Tři čtvrtiny případů šikany se odehrávají ve škole, zbytek na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí domova. Šikana je častá, místy postihuje více než pětinu žáků v základních školách a desetinu ve školách středních, menší část nejméně jednou týdně. V pokročilém stadiu šikany se může stát oběť závislou na své pozici oběti. Oběť se identifikuje se svým trýznitelem, začne ho brát jako kamaráda. „Připomíná to zápas dvou boxerů, kdy jeden je velký a silný a ten druhý malý a slabý. Pokud chce ten slabý přežít, musí se držet co nejblíž toho velkého,“ říká psychoterapeut a etoped Dr. Michal Kolář.

Co dělat, když se setkám se šikanou?

Šikanování jedné oběti může trvat dny, týdny, měsíce i déle. Jste-li svědky šikany, nenechávejte si to pro sebe. To není žalování, ale nutná OBRANA proti špatnému a nebezpečnému chování a lidem, kteří se ho dopouštějí nebo mají k takovému chování sklony. To není „bonzování” či „udávání”, jak se vám často snaží tvrdit spolužák, který šikanuje. POZOR! Šikanující jen vychytrale používá takové taktiky k zamaskování tohoto nežádoucího a nebezpečného chování, kterého je původcem.

Se šikanou se nikdy nesmiřujte. Jste-li obětí, oznamte to vždy rodičům, dalším příbuzným a učitelům, jimž důvěřujete. Jste-li jejími svědky, nenechávejte si to pro sebe. Zavolejte Linku bezpečí, kterou provozuje Nadace Naše dítě, na telefonní číslo 800 155555. Hovor je bezplatný, služba nepřetržitá.

Rady dětem, které jsou šikanovány dle PhDr. Lenky Masákové

1. Poznámkám a provokacím se zasměj nebo je ignoruj. Pamatuj si, že jejich autoři jsou omezení. Chtějí tě zastrašit a humor nebo ticho je může odradit. Když to nějakou dobu takhle vydržíš, přestane je to bavit.

 

2. Můžeš jim říci, aby přestali otravovat nebo něco podobného. Musíš to ale říci zlostně a hned odejít. Vyzkoušej si to před zrcadlem.

 

3. Jestliže tě obtěžuje celá skupina, vyber si jejího nejslabšího člena, podívej se mu do očí a řekni: „To vůbec není k smíchu.“ Pak odejdi.

 

4. Můžeš se přihlásit do kursu sebeobrany, který ti dodá větší sebedůvěru. Neznamená to, že budeš „oplácet“, ale může ti to pomoci posílit tvoji sebedůvěru.

 

5. Drž se ve skupině – útočníci se obvykle zaměřují na osamocené děti/dospívající.

 

6. Zeptej se člena útočnické party o samotě, proč jich musí útočit tolik na jednoho.

 

7. Mohlo by pomoci zavolat jednomu z útočníků a zeptat se ho, jak by se mu líbilo, kdyby někdo takhle útočil na něj. Bude to fungovat, ale jen v tom případě, máte-li k sobě nějaký vztah.

 

8. Poraď se se svými rodiči a pokud budou mít nějaké nápady, vyzkoušej je. Potřebuješ jejich pomoc a podporu.

 

9. Když tě útočníci obklopí, nezastavuj se a jdi dál. Snaž se získat nějakého svědka jejich počínání, aby učitel mohl zasáhnout bez tvého „žalování“.

 

10. Přestaň uvažovat jako oběť – takovéto jednání si nezasluhuješ. Choď se zdviženou hlavou, předstírej sebedůvěru, i když žádnou nemáš. I když tě útočníci děsí, dívej se na ně s úsměvem. Když už nedokážeš dělat nic jiného, alespoň je ignoruj, nezastavuj se a jdi od nich. Nakonec je to přestane bavit.

 

11. Sežeň si v knihovně o tomto problému nějakou odbornou publikaci

 

12. Veď si záznamy o všem, co se stalo – místo, čas, co kdo řekl. Řekni svým rodičům, aby informovali školu. Šikanování by se mělo zamezit a útočníkům by jejich otřesné jednání nemělo procházet.

Zajímavé odkazy:

• Webové stránky občanského sdružení, které se zaměřuje na pomoc obětem šikanování a na prevenci tohoto závažného celospolečenského problému.
• Portál o dětských právech pro děti, „náctileté“, rodiče a pedagogy

Použité zdroje